Při zahájení projektu tohoto vozu bylo mnoho konstruktérů převeleno z továrny GAZ do Moskvy. Protože v té době probíhaly práce na konstrukci první Volhy, lze mnoho podobných prvků najít i na Moskviči. Tato vizuální podobnost dávala světu vědět, že na sovětské silnice vyjíždí nové pokolení osobních automobilů.

První prototypy Moskviče byly hotovy už v roce 1951. Pro srovnání byly zakoupeny zahraniční vozy Fiat-1100, Simca Aronde, Citroen 2CV, Hillman Minx, Ford Taunus a Consul. Ani jeden z nich nebyl brán jako vzor, ale některá technická řešení pomohla při vývoji nového Moskviče. V Gorkovském závodu byly vyrobeny formy, jinde v té době na ně ani nebyly technologie. Bylo vyrobeno několik předsériových vozů, které prošly náročnými testy u Moskvy i na Krymu. V koloně testovacích vozů jel i anglický Hilman, francouzská Simca a německý Ford. Moskvič je však porazil téměř ve všech disciplínách. 20. dubna 1956 byla zahájena sériová výroba.

Kufr byl nyní s přístupem zvenku vozu, ne jako na starém Moskviči. Otevřít se mohl páčkou uvnitř vozu. Moskvič měl nově zaoblená okna, rádio, ukazatele směru, vnitřní topení s vedením vzduchu na čelní sklo, což byla výbava, kterou často neměly ani západní vozy stejné třídy. Předchozí model Moskviče topení neměl. Moskvič 402 je také první sovětský vůz s teleskopickými tlumiči. Avšak hlavním nedostatkem Moskviče byl motor. Slabý, zastaralý s rozvodem SV, z poloviny třicátých let.

Moskvič 402 se u nás téměř nevyskytuje. Na silnicích se s nimi téměř nelze setkat.