ZiL-131
ZiL-131
Popis
Motorizace
ZiL-130
ZiL-131 byl od počátku vyráběn s benzínovým osmiválcovým motorem. Na rozdíl od ZiLu-157 má tento vůz elektropneumatické připojení pohonu přední nápravy. Přední nápravu bylo možné zapojit tlačítkem na přístrojové desce, nebo se při prokluzu nápravy v terénu automaticky sepnul vzduchový přívod připojení přední nápravy. 2. a 4. převodová rychlost měla zámky, které zabraňovaly samovolnému vyřazení rychlosti například při brzdění motorem z kopce. ZiL-131 byl vybaven bezkontaktním zapalováním s elektronickým komutátorem a výkonnějším alternátorem. Pro případ poruchy elektronického komutátoru, byl vůz vybaven záložním generátorem impulsů, umožňujícím pohyb vozidla až 30 hodin bez ztráty dynamiky.
Historie
Valníková verze s plachtou má sklopné lavice pro 16 lidí, často i přídavnou lavici pro 8 lidí.
Maximální zatížení je 3,5 tuny nákladu v terénu, nebo 5 tun po silnici. Další speciální nástavby byly následující – tahač návěsů, cisterna, hasičský automobil (12 základních variant), kontrolní a zkušební stanice, přepravník stlačeného vzduchu, rektifikační stanice radiolokátorů, prostředek pro radioelektronický boj, cisternové vozy.
Výroba byla v Moskvě ukončena v roce 1994 a vůz byl nahrazen vozem ZiL-4334. Ale v Uralském automobilovém a motorovém závodě AMUR se vyráběl do roku 2002, v té době dostal jiné označení. Část vozidel byla i v dieselovým motorem. ZiL-131 se vyráběl do roku 2014.
Vozy ZiL-131 byly rozšířené jak v ČSLA, tak u sovětských posádek v Československu. Donedávna některé firmy využívaly vrtné soupravy. Dnes se i mezi sběrateli nachází několik desítek těchto vozů, které jsou poměrně populární. Příležitostně je lze potkat i na silnicích.